Ahoj Karle,

vzpomínám si, když jsem na začátku své kariéry přišel do Prahy, občas jsme se potkali v divadle Rokoko. Tenkrát jsem neměl kde bydlet a přenocoval jsem v penzionu pro svobodné pány v Melantrichově ulici. Neměl jsem tehdy ani gramofon a jednou jsi mě pozval k sobě domů.

V Kobylisích u Tvých rodičů jsme si pouštěli americká a anglická elpíčka. Zajímal ses o to, jak se při zpívání hejbu a tak jsme si spolu zkoušeli taneční kreace a různě jsme u gramofonu blbli... Od té doby jsme doufám přátelé a jako kolegové jsme si párkrát společně zazpívali dueta při Tvých výročích. Rád na to vzpomínám a doufám, že se zase brzy při nějaké akci uvidíme!

Milý Kájo, k osmdesátinám Ti přeji hodně zdraví, štěstí a lásky. Tobě a Ivance přeji, aby Vám děti dělali stále jen radost. No a hlavně nám všem ještě dlouho zpívej!

Tvůj Vašek Neckář