Redakcí Blesku byl nedávný rozhovor poněkud upraven a redaktoři se dopustili i chyb. Toto je náš původní rozhovor.

Honza Neckář

Bacily slaví 50

Jak tu úctyhodnou cifru oslavíte?

Honza: Slavit jsme chtěli po celý tento rok. Chtěli jsme hlavně uspořádat speciální turné zakončené velkým koncertem s hosty, ale dnes je těžké si naplánovat cokoliv. Zatím tedy nevíme.

Vašek: Zatím tu slaví své úspěchy Koronavirus. Doufáme ale, že ho Bacily přemůžou a budeme tu jako dříve zase normálně existovat a koncertovat...

Proč je v hudebních skupinách málo žen? Copak něžné pohlaví není muzikální?

Honza: Něžné pohlaví je stejně muzikální jako to naše „neněžné". Například  duo Baccara, nebo skupiny Bananarama, Spice Girls, Atomic Kitten, nebo Girlschool...

Vašek: A nemusíme chodit tak daleko. Třeba skupina Holki, nebo duo Olga a Irena, které v šedesátých letech mělo hit Tenhle kluk. Se mnou nazpívaly Svobodovu Dobrou zprávu a Massachusetts. S Bacily si taky zazpívalo několik zpěvaček. Jana Robbová, Elen Lukášová, Naďa Urbánková, Miriam Hrušková, Věra Špinarová, Eva Hurychová, Jitka Zelenková, Petra Janů, Eva Pilarová, Marta Elefteriadu, Hana Hegerová a polská zpěvačka Anna Jantar.

Honza: Anička bohužel těsně před naším třetím společným turné po Polsku zahynula při leteckém neštěstí letadla Il-62 vracejícího se z New Yorku 14. Března 1980. To jí bylo teprve 29 let.

Vašek: Heleně Vondráčkové jsem Bacily dokonce půjčil. Po dva roky jí současně se mnou doprovázely na jejích samostatných koncertech doma i v zahraničí. No a po něžné revoluci si zazpívala s Bacily konečně i Marta Kubišová.

Honza: S Martou jsme se domluvili vlastně už v listopadu 1988 a v září jsme s ní nazkoušeli šest písní.

Vašek: Na jevišti to bylo poprvé 25. a 26. prosince 1989 v Hudebním divadle Karlín.

Honza: A přišla si zazpívat i Helenka.,,

Vašek: Ano, Časy se mění a společně jsme si zazpívali i pár vánočních koled.

Honza: Říká se ale, že v mužských kapelách ženský element nedělá dobrotu. Zpravidla se kvůli tomu kapela i rozejde. Například rozpad Beatles předcházel rozkol mezi Paulem McCartneym a Johnem Lennonem. Důvodem byla Johnova druhá žena Yoko Ono...

Vašek: Zcela určitě...(smích)

Dali byste vaší skupině znovu název Bacily, když se teď potýkáme s epidemií, nebo byste raději vymysleli jiný název?

Vašek: Na název Bacily přišel Zdenda Rytíř. Když jsme založili 4.srpna 1971 kapelu, v rádiích se momentálně hrál bráchův a Zdeňkův hit Dr.Dam di Dam. Zdeňka napadlo, že když každý doktor má co do činění s bacily, tak já,  jako doktor Dam di Dam budu mít za sebou Bacily, které kolem sebe šíří nákazu dobré muziky. A právě v dnešní době by měly Bacily udělat vše pro to, aby toho hnusnýho „Korona-Vira" porazily svou muzikou...

Honza: Zdenda, ale tvrdil, že slovo bacily je odvozeno od slovesa baciti.

Tak pozor! Abychom vás nebacili... (smích)

Padesát let je přece jen půlstoletí. Nikdy jste se nepohádali do krve?

Honza: No, hádali a často, ale teď už většinou vůbec. Do krve to ale opravdu nebylo nikdy.

Vašek: Na to se máme pořád stále rádi...

Musíte být všichni kamarádi, nebo stačí, že vás spojují písničky?

Honza: Samozřejmě, že jsme kamarádi a zároveň i kolegové, které spojuje nejen hudba. Každá podobná kapela, jako ta naše, je společenství lidí, kteří si musí vyhovovat nejen umělecky, ale i lidsky.

Vašek: V dobách, kdy jsme spolu byli víc na cestách, než doma u svých rodin to bylo téměř jako v manželství... v každém případě se musíme spolehnout jeden na druhého.

A co nějaké veselé historky za ty roky?

Honza: Veselé historky probíráme při společných cestách na koncerty, ale ty jsou většinou nepublikovatelné...(smích)

Vašek: No cement...

Chtěli jste dělat muziku celý život, nebo jste to brali, že po pár letech si necháte hudbu jen jako koníček?

Honza: Odmalička jsem inklinoval k muzice. Můj první nástroj byla foukací harmonička, kterou jsem dostal do kočárku místo dudlíka. Nedovedu si představit život bez hudby. Hudba se nám stala koníčkem i povoláním.

Vašek: Nevím, co bych teď po těch letech asi dělal, když nic jinýho neumím.

Honza: Máme štěstí, že muzika se nám stala koníčkem a zároveň i povoláním.

Redakcí Blesku byl nedávný rozhovor poněkud upraven a redaktoři se dopustili i chyb. Toto je náš původní rozhovor. Honza Neckář